Peklo na zemi
Ahoj,
další nová zkušenost mi ukazuje, co je peklo, co je pravý čert a proč nám to předkové v těch pohádkách pořád ukazují :)
Situace: Učím se důvěřovat mému muži. Pochopila jsem hlavou, že jediné, jak mu mohu důvěru dát je, udělat prostor pro jeho projev (svoboda). Tohle jsem vymyslela hlavou na základě pár zkušeností a teorie získané četbou a z přednášek.
Jak to vypadá v praxi?
Moje téma: Chci pustit touhu mít dům, chci, dovolit svému muži, aby vytvořil zázemí své rodině. (Je mi jedno jak a kde, nedávám tam žádnou konkrétní představu)
Jak jsem zjistila, jsem z rodu tvrdých žen generálek a samozřejmě naučené stereotypy mám tendenci opakovat, takže se do toho pořád pletu a nepřináší to žádné ovoce. Ba naopak, čím víc mám tendenci pomáhat, tím se zdá cíl dál. Takže jsem se naTVRDO zařekla, že už to dělat nebudu a zatím je to to nejobtížnější, co jsem ve svém životě dělala. I když jsem si smazala zasílání nových inzerátů z vyhledávačů, i když se nyní zásadně nekoukám na žádné vyhledávače, často na to myslím. Dokonce teď když to píši, tak musím klepat nohou a cítím ztuhlost na šíji, jak moc je ta touha to kontrolovat ještě ve mě.
Největší peklo jsou ty neustálé myšlenky, co mě lákají to udělat, jít hledat. Zradit důvěru ve vesmír, který nás vede. To jsou ty čertíci, ty mámivé myšlenky.
Pojďme mít odvahu najít štěstí a jít za horizont, kde čerti nejsou.
Jistě to všichni znáte. V pohádkách nám ukazují, že čerti mámí duši díky neřestem do pekla atd... Čerti jsou vyskakující myšlenky, neřesti jsou obsah myšlenek a peklo je, když tomu propadneme a jsme celou naší pozorností pohlceni v myšlenkách. (Na obsahu myšlenek nezáleží, tady jde o provedení). Pokud jsem stále v myšlenkách, jsem konsumní ne autentický člověk - viz. definice z přednášky p. prof. Hogenové.