Já a moje tlupa
Ahoj,
je krásné, když si člověk může připadat, že někam patří. Je to naše touha, kterou máme všichni od pradávna. Dříve jsme totiž bez tlupy nebyli schopni přežít, nebo jen velmi těžce, a proto až dodnes se snažíme v kolektivu mít nějakou masku. Krásně se o tom zmiňuje pedagog Marek Herman v jeho knize Najděte si svého marťana.
V praxi můžeme vidět, jak mnoho situací řešíme tak, abychom uspokojili lidi v naše okolí naší tlupu, bohužel je to často na úkor nás samých. Tudy cesta nikdy nevedla a nevede. Nikdo z nás není schopen vymyslet, co si druhý bude myslet, když udělám to a to. Každý z nás má ve své hlavě jiný svět. A to je třeba respektovat. A také s tím pracovat. Proto je zcela zbytečné řešit, co si o vás druzí myslí, co od vás očekávají. Tyto jejich potřeby ani naplnit nemůžete. Je to jen obraz jich samotných. Proto se pojďte zaměřit na sami sebe a pojďte si uvědomit, co vás dělá šťastný, co vy chcete. Vězte, že když budete šťastní a sebejistí, tak svému okolí prospějete nejvíce.